Už to budou dva roky, kdy jsem přišla do kurzu patchworku naší bezvadné lektorky Daniely. Nejprve jsem šila na starší singrovce a na malinkém stole a s větší látkou jsem musela vždy odejít ke kuchyňskému stolu. Výrobky se moc líbily manželovi, a tak mi nejprve koupil nový stroj Janome, a poté mi v malém pokojíku, který většinou sloužil hlavně pro návštěvy vnuček, zřídil krásnou pracovničku. Teď zde mám nejen šicí stroj, žehličky, žehlicí prkno, ale hodně poliček plných látek a dalších věcí, které k šití potřebuji. Na parapet pod okno mi přišrouboval magnetickou lištu, a já si na ni dala naplněné nádobky, rovněž magnetické. To jsem odkoukala od mé „spolukurzovnice“ Ivety. Chtě nechtě se o ní musím zmínit: nejenže jí šití výborně jde, ale je také technický typ, a kdykoliv jsem si s něčím nevěděla rady, Iveta to věděla, poradila a pomohla. O každé z těch, co jsme se spolu učily, by se dalo napsat hodně prima věcí, hlavně však o lektorce Daniele. To by ale bylo na jiný a dlouhý článeček :-).
A tak, jak vidíte na fotografiích, mám opravdu dobře vybavený pokojík, který se dá rychle upravit pro případnou návštěvu, kde ale mohu dělat i hodně domácích prací. Na facebooku, kde mám i svoji stránku, vidím hodně pracovniček i pracoven šťastných nadšených patchworkářek, a tak jsem se rozhodla, že se pochlubím také, a zároveň poděkuji manželovi za to, jak se snažil mi ho co nejlíp vybavit. A vám všem, které zatím takový koutek nemají, přeji, aby se ho brzy dočkaly.
P.S.: Ty pětitisícovky pod televizí jsou odtržené z role toaletního papíru a dostali jsme je od vnuček k Vánocům 🙂 🙂 :-). Ale vypadá to dobře, že?
