Jarka Trávníčková – Kouzelné záplaty

Milé patchworkářky, taky trpíte syndromem „diagnóza látky“? Jakmile vstoupím do prodejen bytového textilu, galanterie, prodejen pomůcek a látek na patchwork, okamžitě mě posedne chuť nakoupit všechno, na co mé oči se zálibou spočinou. Barvy a vzory, ve kterých už často vidím hotové výrobky, nebo se mi „jen“ líbí, ale musím je mít!!! A tak přijdu domů, látky ihned namočím do horké vody, aby se vysrážely, pak je stabilizuji pomocí octové vody, dám ven usušit a vyžehlím – tohle je snad jediné žehlení, které mě baví :-). No a hezky je uložím mezi ostatní poklady, kde čekají, až se pustím do šití výrobku, na který jsem látky koupila.

A právě teď se chystám z nově nakoupených látek ušít mé milé tetě k jejím devadesátinám polštářek, který bude malým doplňkem k dalším dárkům. A už se na to moc těším, jenom ještě to žehlení, ale v tomhle vedru asi počkám až na večer.

Držte mi palce!

Už to budou dva roky, kdy jsem přišla do kurzu patchworku naší bezvadné lektorky Daniely. Nejprve jsem šila na starší singrovce a na malinkém stole a s větší látkou jsem musela vždy odejít ke kuchyňskému stolu. Výrobky se moc líbily manželovi, a tak mi nejprve koupil nový stroj Janome, a poté mi v malém pokojíku, který většinou sloužil hlavně pro návštěvy vnuček, zřídil krásnou pracovničku. Teď zde mám nejen šicí stroj, žehličky, žehlicí prkno, ale hodně poliček plných látek a dalších věcí, které k šití potřebuji. Na parapet pod okno mi přišrouboval magnetickou lištu, a já si na ni dala naplněné nádobky, rovněž magnetické. To jsem odkoukala od mé „spolukurzovnice“ Ivety. Chtě nechtě se o ní musím zmínit: nejenže jí šití výborně jde, ale je také technický typ, a kdykoliv jsem si s něčím nevěděla rady, Iveta to věděla, poradila a pomohla. O každé z těch, co jsme se spolu učily, by se dalo napsat hodně prima věcí, hlavně však o lektorce Daniele. To by ale bylo na jiný a dlouhý článeček :-).

A tak, jak vidíte na fotografiích, mám opravdu dobře vybavený pokojík, který se dá rychle upravit pro případnou návštěvu, kde ale mohu dělat i hodně domácích prací. Na facebooku, kde mám i svoji stránku, vidím hodně pracovniček i pracoven šťastných nadšených patchworkářek, a tak jsem se rozhodla, že se pochlubím také, a zároveň poděkuji manželovi za to, jak se snažil mi ho co nejlíp vybavit. A vám všem, které zatím takový koutek nemají, přeji, aby se ho brzy dočkaly.

P.S.: Ty pětitisícovky pod televizí jsou odtržené z role toaletního papíru a dostali jsme je od vnuček k Vánocům 🙂 🙂 :-). Ale vypadá to dobře, že?